Článek v Cosmopolitanu

31. května 2006 v 19:06 |  MAGAZINES
Audrey Tautou : Dobré děvče z Montmartru
Zazářila jako Amélie z Montmartru. Teď tuto francouzskou herečku miluje celý svět.
Amélie Poulainová neboli Amélie Hříbátková se rozhodne měnit život lidem, kteří žijí okolo. Chce, aby byli šťastní. A docela se jí to i daří. Nakonec však nejvíc rozvíří život samotné Audrey Tautouové, herečky, jíž hlavní role ve filmu Amélie z Montmartru přinesla úspěch obrovských rozměrů. ,Amélie je mladá dívka, která žije ve svém vlastním světě, je trochu introvertní. Rozhodne se změnit osud lidí ve svém okolí, aby si při tom našla chlapce, kterého náhodou potká. Je to hrozně poetické, legrační i dojemné," prohlásila Audrey Tautouová o své první skutečně velké roli.
Amélii zahrála tak, že jako uragán zasáhla život spousty lidí, kteří začali věřit, že štěstí existuje - jen se mu musí pomoci. Zároveň (nevyhnutelně) všichni začali Audrey a Amélii vnímat jako jednu osobu. Možná ani nebyli tak daleko od pravdy. ,Myslím, že se Amélii podobám hlavně v tom, že jsem si jako dítě hodně vymýšlela. Asi jsem ale nebyla až tak nápaditá. Teď už nejsem malá holka, ale pořád si ještě dokážu vysnít neskutečné věci. Je příjemné nezůstávat nohama na zemi. Stejně jako Amélie mám potřebu si vymýšlet a utíkat od reality."

,Nemohla jsem spát, jak jsem tu roli chtěla."
Jako Amélie Audrey zazářila takovým způsobem, že se zdá, že hrdinku z Montmartru nemohl hrát nikdo jiný než ona. Původně to ale mělo být jinak - role byla napsána pro anglickou herečku Emily Watsonovou (například Prolomit vlny). Ta ji ale z osobních důvodů nakonec odmítla, což dalo Audrey šanci. Režisér Jean-Pierre Jeunet (mimo jiné Vetřelec 4) poté, co se dozvěděl o rozhodnutí Emily Watsonové, neskrýval své rozčarování a bezcílně bloudil po městě. Pak si všiml plakátu na snímek Venus Beauté a na něm Audrey. ,Myslím, že si mě vybral hlavně proto, jak vypadám. Byla jsem jeho hrdince podobná - mám tmavé vlasy a jsem taková mrňavá," tvrdí 163 centimetrů vysoká Audrey. ,Kamerovým zkouškám jsem se ale nevyhnula. Když jsme se s Jeanem-Pierrem sešli, svěřil mi scénář s tím, ať přijdu, jestli se mi bude líbit. Přečetla jsem ho za večer a celou noc jsem pak nezamhouřila oči. Nemohla jsem se dočkat, až mu zavolám. Jako slušně vychované dítě jsem se ale rozhodla, že musím počkat do druhého dne. A hned ráno jsem telefonovala, že se samozřejmě dostavím. Na zkouškách jsem pak přehrála několik scén. Řídila jsem se čistě instinktem a všechno kupodivu vyšlo dobře. Nevěděla jsem, jestli jsem tu roli dostala, ale v režisérových očích jsem viděla, že je spokojený. Občas se smál, občas brečel. A to mě povzbudilo." Jednoduché? Vítejte do světa Audrey Tautouové.

,Režisérku rozesmály moje uši."
Úspěch, který Audrey za Amélii sklízí, ale není úplně překvapivý. Ve svých jednadvaceti letech totiž získala v únoru 2000 za film Venus Beauté Césara coby ,největší ženská naděje". Cenu neváhala věnovat ,svému strážnému andělovi" - a zřejmě se jí to vyplatilo.
Jako malá přitom ani nedoufala, že by se mohla stát herečkou, i když ji to lákalo. Své dětství Audrey, která se narodila v srpnu 1978, strávila v malém městečku Montluconu, daleko od velkoměstských aglomerací. Bála se ale svoje nadšení pro umění přiznat - myslela si, že si musí zvolit něco vědečtějšího. Rozhodovala se mezi moderní literaturou a studiem opic, které zbožňuje. ,V rodině jsme žádné umělce neměli. Otec byl zubař, matka pracovala ve sdružení bojujícím proti negramotnosti. Hodiny divadla na gymnáziu a hraní na hoboj v místním orchestru pro mě ale byly určitými možnostmi úniku." Po maturitě odjela studovat do Paříže. Zapsala se na univerzitu, kde získala bakalářský titul z moderní literatury, současně však navštěvovala divadelní kurzy. Po menších televizních rolích, například i v seriálu Julie Lescautová, přišly i první filmy.

První větší filmovou roli jí nabídla režisérka Tonie Marschallová v již zmíněném snímku Venus Beauté. I tady sehrály velký význam náhoda i půvab Audrey. ,Vždy chodím včas, ale tehdy jsem zabloudila. Přijela jsem pozdě, a tak mi pověděli, ať jdu domů," konstatuje Audrey. V tu chvíli se na chodbě rozplakala, čímž všechny obměkčila. ,Režisérka mi navrhla, že se mohu vrátit. Za pár dnů mi někdo volal, že jsem byla vybrána. Po tom všem jsem tomu ale nevěřila, a tak jsem po celou dobu tvrdila, že musel vytočit špatné číslo," dodává. Samotná režisérka Tonie Marschallová si ji vybrala, jak tvrdí, hlavně pro její přirozenou krásu. ,Přišla a strašlivě zrudla. Navíc měla hrozně legrační uši a krásné vlasy. Hrála ale tak dobře, že během pěti minut jsme v ní všichni viděli postavu, kterou měla hrát. Dívku, jež se chce stát dospělou ženou."

,Nerada se vidím na plátně."
Audrey, která miluje vůni benzinu a pohled na mléko rozpouštějící se v kávě a naopak nesnáší zápach cigaret či kapky deště, které jí spadnou na krk, si díky úspěchu Amélie z Montmartru zahrála v dalším filmu, Bůh je velký - já ne. Ve svých třiadvaceti letech si ale dobře uvědomuje, že hledat naplnění jen na plátně je trochu riskantní. ,Mladé herečky jsou většinou pryč stejně rychle, jako přišly. Veřejnost i lidi z branže vzrušuje je objevovat - ale vytrvat, to je mnohem těžší," podotýká Audrey. ,Nemám ale vymyšlenou žádnou strategii, pokud jde o můj profesionální, ale i osobní život, a reaguji impulzivně. Neustále jsem obklopena lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě. Když to tak není, mám ve zvyku mít se na pozoru." To zahrnuje i obranný postoj, který zaujímá vůči médiím. ,Jediné, co mě zajímá, je hrát - věcmi okolo se zabývám jen málo. Nedělá mi žádné zvláštní potěšení vidět se na obálkách časopisů - a nakonec ani ve filmech."
Audrey si proto raději plní své sny a hledá napětí. ,Miluju dobrodružství. Vydat se na cestu je dobrodružství. Dobrodružství je všude kolem vás, stačí ho jen chtít najít. Nedávno jsem se vydala s batohem do Indonésie a vzala s sebou i mladší sestru. Když jsme vystupovaly z letadla, neměly jsme nejmenší ponětí, kde večer přespíme. Byla to skvělá cesta. Chtěly jsme vidět velké opice a opravdu se nám to podařilo. Uvědomila jsem si, že jsem tak skutečně prožila sen, který jsem měla jako malá, kdy jsem se chtěla věnovat jejich studiu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama