Květen 2006

O Šifře mistra Leonarda

31. května 2006 v 20:42 SHE SAID...
"Velmi jsme pracovali, o mnoho více než ve Francii. Ale opravdu jsme si to užili.I přez astronomiický rozpočet a tlak, v momentě, když jsme se objevili na place, (režisér) Ron Howard přesně věděl, jak vytvořit tu správnou atmosféru. Hráli jsme tak bez pocitu, že snímek je něčím výjmenčný nebo důležitý".
"Vůbec jsem nečekala, že mě američtí filmaři kvůli této roli osloví... Když přišla nabídka, byla jsem zrovna na dovolené a považovala jsem ji za špatný vtip."

O sobě

31. května 2006 v 20:38 SHE SAID...
"Stále nejsem dostatečně sebevědomá a nerada odhaluji svoje emoce a pocity. Nejsem otevřená kniha.Jsem príliš uzavřená".

GUESTBOOK

31. května 2006 v 20:19 GUESTBOOK
Zde můžete zanechávat své komentáře i dotazy. Budu ráda i za ten nejmenší vkaz :-) A kdybyste chtěl někdo spřátelit stránky tak tady je ikonka a můžeme se zde domluvit.

O americkém filmu

31. května 2006 v 19:26 SHE SAID...
"Nevadilo by mi zahrát si v americkém filmu, ale ne v nějakém Blabla 3, jestli mi rozumíte."

Fenomén Amélie (časopis Show)

31. května 2006 v 19:24 MAGAZINES
Fenomén Amélie z Montmartru
Už to vypadalo, že se Jean-Pierre Jeunet díky svému americkému debutu Vetřelec: Vzkříšení stane dalším z řady nadaných cizokrajných úderníků ve snové manufaktuře, který bude nekonečnou řadu hollywoodských barelů pumpovat svými delikatesami. Místo toho se vrátil do Francie a natočil svůj nejlepší film - Amélii z Montmartru.
Celá tahle story nezačala v roce 1997, po Jeunetově návratu z Hollywoodu, kdy si usmyslel, že natočí svůj nejosobnější a nejemocionálnější snímek. Nezačala dokonce ani roku 1978, kdy se Jeunet dal oficiálně dohromady se svým komiksovým wingmanem Marcem Carem, aby provedli výsadek na filmové pole paradesantním animovaným "kraťasem" L'Évasion. Tenhle příběh začal mnohem dříve, konkrétně roku 1955 ve francouzském Roanne, kde se Jean-Pierre Jeunet narodil. Talentovanému samoukovi, těžce ovlivněnému svými idoly Texem Averym a Jacquesem Prévertem, zpočátku tlouklo srdce v divokém rytmu kreslených grotesek a běsném, čtenářsky samoregulovatelném tempu komiksů. Tuto vášeň si ventiloval psaním recenzí na animované filmy do magazínů typu Charlie menusel, Fantasmagorie, A suivre nebo do slavného komiksového časopisu Fluide Glacial (kam mimochodem také celkem pravidelně přispíval jistý komiksový kreslíř jménem Marc Caro). Ve zmiňovaném roku 1978 vyměnil Jeunet recenze za svůj první animovaný krátký film L'Évasion (na kterém se docela významně podílel onen jistý komiksový kreslíř jménem Marc Caro). Rubikon byl překročen a vypit a mohl následovat - vedle souběžně vlajícího meteorického roje reklam a hudebních klipů - další společný krátký cartoon Le Manége (1980) a posléze i první hraný krátký film dvojky Jeunet-Caro, černobílý snímek Le Bunker de la derniére rafale (1981). No a od toho byl k prvnímu celovečernímu filmu už jenom malý skok, který trval rovných deset let.

Veni, vidi, Delikatesy

Premiéra "celovečeráku" z pekelné komiksové dílny Jeunet-Caro zaúčinkovala jako taková menší vodíková puma. Dva maníci odnikud (komiksové a cartoonové území bylo jako obvykle zcela mimo dostřel povědomí širšího publika) přišli s vysoce zábavnou, vysoce stylizovanou a trochu morbidní komedií Delikatesy a vyhráli to udiváků (nejen fajnšmekrů) na celé čáře. Stručně řečeno: veni, vidi a shrábli bank. Není divu, že se oba pánové namlsali a o čtyři roky později přišli s Městečkem ztracených dětí, temnou pohádkou, ve které svůj styl ještě prohloubili. Například scéna, ve které dětská slza spustí řetězec náhodných událostí, jež v konečném důsledku vedou ke ztroskotání obrovské nákladní lodi, je vlastně rozvedenou sebevražednou sekvencí z Delikates, přičemž obě dvě tvoří podle Jeuneta "absurdní ilustraci teorie chaosu". "Hlavní myšlenka Městečka ztracených dětí byla znovuobjevit malé dětské strachy. Rozhodně jsme nechtěli být nějak brutální. I když, jestliže se podíváte na Perraulta nebo na bratry Grimmovy, zjistíte, že jejich příběhy v sobě mají jistou krutost," vyjádřil se k filmu Jeunet. Přes určitou roztříštěnost slavil film opět úspěch a francouzští kritici nešetřili obdivem, aniž by ovšem tušili, že jde o labutí song komiksové dvojky. Jeunet a Caro se rozhodli jít každý svojí cestou.

Holka z plakátu
Zatímco Caro se částečně vrátil k výtvarné práci a vypomohl svými designérskými návrhy začínajícím kolegům, Jeunet se nechal zlákat hozeným motouzem 20th Century Fox a odletěl na dva roky do Spojených států, aby tu natočil čtvrtý díl vetřelecké ságy s podtitulem Vzkříšení. "Vetřelec je ve své podstatě milá komedie o astronautech, co se snaží najít svou kočku, která se jim schovala někde v raketě," prohlásil mimochodem Jeunet ve své recenzi prvního dílu Vetřelce pro magazín Fluide Glacial v září 1980. Přestože vyrobil v Americe svůj zřejmě nejodtažitější a nejmainstreamovější film, podařilo se mu do Vetřelce propašovat svůj osobitý hravý styl, černý humor a osobní favority Rona Perlmana a Dominique Pinona (s neandrtálcem pracuje od Městečka ztracených dětí, s trpaslíkem už od Delikates) a hlavně zachoval vetřelčí sérii na relativně vysoké úrovni. No a pak přišla Amélie. Příprava ke zfilmování jejího příběhu sice trvala čtyři roky, ale ten, kdo film viděl, musí uznat, že to stálo za to. S rozpočtem sedmdesát milionů franků se mohl Jeunet podle chuti prohánět svým Montmartrem stvořeným v ateliérech Dubois a špikovat příběh o kavárenské servírce, která se rozhodla dělat svým bližním radost (kromě majitele zeleniny - nikdo nemá radost, když mu vyměníte zubní pastu za krém proti pocení nohou, bačkory za ty samé, jen o číslo menší, nastavíte mu zvonění budíku o pár hodin dřív... Máme ještě pokračovat?) neuvěřitelnou pozitivní energií, která šlehá doslova z každého ze sto sedmdesáti dvou tisíc osmi set políček tohoto filmu. Lví podíl na tom má dozajista i představitelka hlavní role Audrey Tautouová, která se svojí filmovou postavou s největší pravděpodobností totálně splynula. Jean-Pierre sice původně pomýšlel na Emily Watsonovou (Prolomit vlny), ale ta z projektu z osobních důvodů nakonec odstoupila. Audrey zhruba v té době získala za svůj první film Vénus Beauté Césara coby "největší ženská naděje", a plakáty s jejím portrétem zaplavily Paříž. Zamyšlený Jean Pierre na něj při své noční procházce nočním velkoměstem nemohl nenarazit. A jeho Amélie byla na světě. Důkazem toho, že jeho volba byla správná, byl totální divácký úspěch a tsunami ocenění (mezi nimi i hlavní cena na filmovém festivalu v Karlových Varech), které zasypaly Jeuneta tak dokonale, že mu z té hromady nečouhá ani francouzský baret. Jeunet nicméně nepatří mezi ty, kteří si rádi ustelou na vavřínech, a v jeho hlavě se už určitě rodí další nápad na film. Jen aby to netrvalo další čtyři roky. Protože čekat tak dlouho, než filmař Jeunetova vizuálního a vypravěčského talentu něco vypustí, je často horší než si z dlouhé chvíle vrážet napínáčky pod nehty. Což je sice na druhou stranu taky zábava, ale jenom s tím člověk nevystačí.

Cosmogirl!

31. května 2006 v 19:18 MAGAZINES
AudreyTautou
Audrey Tautou
Je stydlivá, ale lásku by dala najevo víc než Amélie. Nevěří horoskopům, a pokud bys s ní chtěla zapařit, nepochodíš.
Velké černé oči, nesmělý úsměv a podmanivý pohled. To je Amélie. Pardon, Audrey. Nebo že by to bylo naopak? Která je která? A je mezi nimi vůbec rozdíl?

Láska k opicím
,Jsem úplně normální holka, není na mně nic zajímavého," směje se Audrey. ,Dokonce jsem měla úplně normální dětství, narozdíl od Amélie. Maminka s tatínkem na mě byli moc hodní a opravdu se mi věnovali. Vzpomínám si, jak jsme chodili společně do ZOO. Strašně jsem si tam oblíbila opice." Láska k opicím Audrey vydržela opravdu dlouho. ,Herečkou jsem se nikdy stát nechtěla. Chtěla jsem být se svými opičkami:-) Ne, vážně. Mým největším snem bylo stát se bioložkou. To mi vydrželo opravdu dlouho."

Je to komedie!

Už jako malá ale začala Audrey projevovat veliký komediální talent. ,Nejenom že se mi líbily komedie v kině, ale sama jsem pro kamarádky připravovala legrační představení, třeba v kostýmech po babičce. Pak jsem se přihlásila do kurzu komediálního herectví," říká. No, a když jí bylo dvacet (to bylo v roce 1998, Audrey se narodila 9. srpna 1978), vyhrála cenu pro nejlepší mladou herečku na festivalu komedie v Bezier. K roli Amélie už měla jenom krůček...


Horoskopy nečtu!
První větší role se Audrey dočkala o rok později. Bylo to ve filmu Venušina krása. Když jí režisérka volala, že dostala hlavní roli, byla Audrey tak překvapená, že řekla: ,Asi jste si pravděpodobně spletla číslo!" Naštěstí se režisérka nenechala odbýt:-) Audrey hrála mladou a nevinnou dívku, která se zamiluje do záhadného vdovce. A lásku jí navíc předpoví horoskop! ,Lidé se mě pak pořád ptali, jestli věřím na horoskopy. Musela jsem tisíckrát odpovídat: Ne, ne, vůbec je nečtu, mám akorát takovou mlhavou představu, že jsem se narodila ve znamení Lva," směje se Audrey. ,Myslím, že jsou jenom pro pobavení, ale řídit se jimi? To teda rozhodně ne!"

Audrey, nebo Amélie?
,Když jsem dostala roli v Amélii z Montmartru, byla jsem dojatá tak, že jsem se rozbrečela," říká Audrey. ,V něčem jsme obě stejné. Dávám hodně a ráda najevo svoje city a myslím, že mám i podobně šílené nápady. Ráda sním a vymýšlím si různé příběhy. Na druhé straně nejsem tak uzavřená. Stydlivá jsem ale strašně. Zvlášť, když se mám třeba představit v nějaké společnosti nebo když někde sedím s lidmi, které moc neznám. A co se týká lásky, dala bych ji asi najevo dřív a víc přímo. I když... člověk nikdy neví, to by záleželo i na protějšku:-)!" Role křehké Amélie přinesla Audrey slávu. Jak se s tím vyrovnala? ,Já dobře, ale někteří moji kamarádi se změnili," vypráví. ,Ti nejlepší mi zůstali dál, no a ti míň dobří mě sem tam pomluví. Nic si z toho ale nedělám. Asi mají sami komplexy a ty jim léčit nebudu." Rodiče jsou teď na Audrey pyšní. ,Chodí kolem mě skoro posvátně a jsou hrozně šťastní. Jsem ráda, že se kousek mé slávy přenesl i na ně:-)"

Článek v Cosmopolitanu

31. května 2006 v 19:06 MAGAZINES
Audrey Tautou : Dobré děvče z Montmartru
Zazářila jako Amélie z Montmartru. Teď tuto francouzskou herečku miluje celý svět.
Amélie Poulainová neboli Amélie Hříbátková se rozhodne měnit život lidem, kteří žijí okolo. Chce, aby byli šťastní. A docela se jí to i daří. Nakonec však nejvíc rozvíří život samotné Audrey Tautouové, herečky, jíž hlavní role ve filmu Amélie z Montmartru přinesla úspěch obrovských rozměrů. ,Amélie je mladá dívka, která žije ve svém vlastním světě, je trochu introvertní. Rozhodne se změnit osud lidí ve svém okolí, aby si při tom našla chlapce, kterého náhodou potká. Je to hrozně poetické, legrační i dojemné," prohlásila Audrey Tautouová o své první skutečně velké roli.
Amélii zahrála tak, že jako uragán zasáhla život spousty lidí, kteří začali věřit, že štěstí existuje - jen se mu musí pomoci. Zároveň (nevyhnutelně) všichni začali Audrey a Amélii vnímat jako jednu osobu. Možná ani nebyli tak daleko od pravdy. ,Myslím, že se Amélii podobám hlavně v tom, že jsem si jako dítě hodně vymýšlela. Asi jsem ale nebyla až tak nápaditá. Teď už nejsem malá holka, ale pořád si ještě dokážu vysnít neskutečné věci. Je příjemné nezůstávat nohama na zemi. Stejně jako Amélie mám potřebu si vymýšlet a utíkat od reality."

,Nemohla jsem spát, jak jsem tu roli chtěla."
Jako Amélie Audrey zazářila takovým způsobem, že se zdá, že hrdinku z Montmartru nemohl hrát nikdo jiný než ona. Původně to ale mělo být jinak - role byla napsána pro anglickou herečku Emily Watsonovou (například Prolomit vlny). Ta ji ale z osobních důvodů nakonec odmítla, což dalo Audrey šanci. Režisér Jean-Pierre Jeunet (mimo jiné Vetřelec 4) poté, co se dozvěděl o rozhodnutí Emily Watsonové, neskrýval své rozčarování a bezcílně bloudil po městě. Pak si všiml plakátu na snímek Venus Beauté a na něm Audrey. ,Myslím, že si mě vybral hlavně proto, jak vypadám. Byla jsem jeho hrdince podobná - mám tmavé vlasy a jsem taková mrňavá," tvrdí 163 centimetrů vysoká Audrey. ,Kamerovým zkouškám jsem se ale nevyhnula. Když jsme se s Jeanem-Pierrem sešli, svěřil mi scénář s tím, ať přijdu, jestli se mi bude líbit. Přečetla jsem ho za večer a celou noc jsem pak nezamhouřila oči. Nemohla jsem se dočkat, až mu zavolám. Jako slušně vychované dítě jsem se ale rozhodla, že musím počkat do druhého dne. A hned ráno jsem telefonovala, že se samozřejmě dostavím. Na zkouškách jsem pak přehrála několik scén. Řídila jsem se čistě instinktem a všechno kupodivu vyšlo dobře. Nevěděla jsem, jestli jsem tu roli dostala, ale v režisérových očích jsem viděla, že je spokojený. Občas se smál, občas brečel. A to mě povzbudilo." Jednoduché? Vítejte do světa Audrey Tautouové.

,Režisérku rozesmály moje uši."
Úspěch, který Audrey za Amélii sklízí, ale není úplně překvapivý. Ve svých jednadvaceti letech totiž získala v únoru 2000 za film Venus Beauté Césara coby ,největší ženská naděje". Cenu neváhala věnovat ,svému strážnému andělovi" - a zřejmě se jí to vyplatilo.
Jako malá přitom ani nedoufala, že by se mohla stát herečkou, i když ji to lákalo. Své dětství Audrey, která se narodila v srpnu 1978, strávila v malém městečku Montluconu, daleko od velkoměstských aglomerací. Bála se ale svoje nadšení pro umění přiznat - myslela si, že si musí zvolit něco vědečtějšího. Rozhodovala se mezi moderní literaturou a studiem opic, které zbožňuje. ,V rodině jsme žádné umělce neměli. Otec byl zubař, matka pracovala ve sdružení bojujícím proti negramotnosti. Hodiny divadla na gymnáziu a hraní na hoboj v místním orchestru pro mě ale byly určitými možnostmi úniku." Po maturitě odjela studovat do Paříže. Zapsala se na univerzitu, kde získala bakalářský titul z moderní literatury, současně však navštěvovala divadelní kurzy. Po menších televizních rolích, například i v seriálu Julie Lescautová, přišly i první filmy.

První větší filmovou roli jí nabídla režisérka Tonie Marschallová v již zmíněném snímku Venus Beauté. I tady sehrály velký význam náhoda i půvab Audrey. ,Vždy chodím včas, ale tehdy jsem zabloudila. Přijela jsem pozdě, a tak mi pověděli, ať jdu domů," konstatuje Audrey. V tu chvíli se na chodbě rozplakala, čímž všechny obměkčila. ,Režisérka mi navrhla, že se mohu vrátit. Za pár dnů mi někdo volal, že jsem byla vybrána. Po tom všem jsem tomu ale nevěřila, a tak jsem po celou dobu tvrdila, že musel vytočit špatné číslo," dodává. Samotná režisérka Tonie Marschallová si ji vybrala, jak tvrdí, hlavně pro její přirozenou krásu. ,Přišla a strašlivě zrudla. Navíc měla hrozně legrační uši a krásné vlasy. Hrála ale tak dobře, že během pěti minut jsme v ní všichni viděli postavu, kterou měla hrát. Dívku, jež se chce stát dospělou ženou."

,Nerada se vidím na plátně."
Audrey, která miluje vůni benzinu a pohled na mléko rozpouštějící se v kávě a naopak nesnáší zápach cigaret či kapky deště, které jí spadnou na krk, si díky úspěchu Amélie z Montmartru zahrála v dalším filmu, Bůh je velký - já ne. Ve svých třiadvaceti letech si ale dobře uvědomuje, že hledat naplnění jen na plátně je trochu riskantní. ,Mladé herečky jsou většinou pryč stejně rychle, jako přišly. Veřejnost i lidi z branže vzrušuje je objevovat - ale vytrvat, to je mnohem těžší," podotýká Audrey. ,Nemám ale vymyšlenou žádnou strategii, pokud jde o můj profesionální, ale i osobní život, a reaguji impulzivně. Neustále jsem obklopena lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě. Když to tak není, mám ve zvyku mít se na pozoru." To zahrnuje i obranný postoj, který zaujímá vůči médiím. ,Jediné, co mě zajímá, je hrát - věcmi okolo se zabývám jen málo. Nedělá mi žádné zvláštní potěšení vidět se na obálkách časopisů - a nakonec ani ve filmech."
Audrey si proto raději plní své sny a hledá napětí. ,Miluju dobrodružství. Vydat se na cestu je dobrodružství. Dobrodružství je všude kolem vás, stačí ho jen chtít najít. Nedávno jsem se vydala s batohem do Indonésie a vzala s sebou i mladší sestru. Když jsme vystupovaly z letadla, neměly jsme nejmenší ponětí, kde večer přespíme. Byla to skvělá cesta. Chtěly jsme vidět velké opice a opravdu se nám to podařilo. Uvědomila jsem si, že jsem tak skutečně prožila sen, který jsem měla jako malá, kdy jsem se chtěla věnovat jejich studiu."

Z časopisu Show

31. května 2006 v 18:58 MAGAZINES
Všemi milovaná Audrey Tautou
Čím nás dostala?
Ten, kdo viděl Amélii z Montmartru, na její představitelku zřejmě nikdy nezapomene. Výrazně tmavé oči, bezelstný úsměv a bezprostřední herecký projev uchvátil všechny bez výjimky. Role plaché Amélie katapultovala herečku Audrey Tautouovou až na samý vrchol slávy, dočkala se díky ní dokonce přijetí v Elysejském paláci...
Prognóza Show!:
O její budoucnost se rozhodně nebojíme. Jen by si měla role pečlivěji vybírat. Postava Michéle z jejího aktuálního filmu Bůh je velký - já ne je až příliš závislá na jejím vzhledu. A to nemá talentovaná Audrey vůbec zapotřebí.

Happy End

31. května 2006 v 18:38 PHOTOGALLERY

Oblékni si Audrey!

31. května 2006 v 17:56 EXTRA
Oblékni si Audrey podle svých představ!
A tady ji vytvoř make-up. Můžeš si pohrát i s odstínem jejích vlasů...


Kresby a obrázky

31. května 2006 v 17:20 EXTRA


Článek z časopisu Esquire

31. května 2006 v 16:02 MAGAZINES

Audrey Tautou: Opice, nebo film?

Pokud by nebyla tak nekonečně neodolatelná, nebylo by na téhle holce skoro nic zajímavého...Z jejích rozhovorů a výroků můžete usoudit, že Audrey nikdy nepatřila k drsným holkám s ostrými lokty, které si jdou tvrdě za svým. Ne že by byla úplně ztracená, ale za svůj úspěch může určitě vděčit dvěma věcem -- svému nepřehlédnutelnému půvabu a hromadě štěstí.
OPICE, NEBO FILM?
Vyrůstala v malém městečku ve Francii, a pokud byste ji potkali jako malou, narazili byste na introvertní děvčátko, se kterým byste si moc nepokecali. Dlouho se nikomu neodvažovala říct, že by se jednou docela ráda věnovala herectví -- v rodině se podobné profese rozhodně nepěstovaly. Audrey si pro jistotu vysnila ještě alternativní plán, kdyby to nevyšlo, a sice studium opic... Nakonec ale ve správném věku zamávala zastrčenému domku v jižní Normandii a odjela do Paříže studovat herectví a literaturu. První dojem z velkoměsta ji poněkud vyděsil. "Každý den jsem potkávala mraky krásných dlouhonohých holek. Vyděsilo mě to. Začala jsem mít dojem, že se svou výškou (163 cm) a vizáží nemůžu v životě prorazit, a dokonce jsem uvažovala, že se vrátím zpátky domů. Po pár týdnech jsem zjistila, že za rohem domu, ve kterém jsem bydlela, sídlí modelingová agentura Elite," vzpomíná Audrey. V Paříži tedy nakonec zůstala a brzy se začala objevovat v menších televizních roličkách a poctivě obcházela kastingy na ty větší. Ten nejdůležitější skoro prošvihla. Režisérka Tonie Marshallová hledala představitelku mladé kosmetičky pro svoji komorní komedii Salon krásy. Audrey se cestou ztratila v pařížských uličkách a na konkurz dorazila o hodinu později. Když zjistila, že je po všem, zhroutila se v slzách. Režisérka byla chvíli neoblomná, ale nakonec se nechala obměkčit a pozvala ji na konkurz ještě jednou. "Přišla a strašlivě zrudla. Navíc měla hrozně legrační uši. Hrála ale tak dobře, že jsme v ní během pěti minut viděli postavu, kterou měla hrát," svěřila se režisérka později, proč si Audrey vybrala. Audrey za svoji první větší filmovou roli dostala Césara jako největší nadějná herečka a svoji cenu věnovala prozřetelně svému andělu strážnému.
"Do Hollywoodu ji to netáhlo, už jen proto, že by musela točit filmy v angličtině."
HELE, TO JE ONA!
Dobře udělala, protože štěstí ji neopustilo ani v následujícím období. Když režisér Jean-Pierre Jeunet zjistil, že anglická herečka Emily Watsonová nevzala roli v jeho filmu Amélie z Montmartru, skoro se zhroutil. Role byla totiž napsána speciálně pro ni. Bloudil posmutněle večerní Paříží, až došel k plakátu k filmu Salon krásy, ze kterého na něj zírala Audrey. A tehdy se režisér údajně rozplakal štěstím. Její anděl strážný toho večera podal chvályhodný výkon, protože to, co se po natočení Amélie odehrálo, se nedá nazvat jinak než superúspěch. Z Audrey se stala přes noc hvězda. Amélie vyhrála pět oscarových nominací a Audrey získala devět nominací pro nejlepší herečku. Hollywood na sebe nenechal dlouho čekat. Jenže takový rychlý nástup byl pro introvertní Audrey trochu moc hrr. Do Hollywoodu ji to netáhlo i z prozaického důvodu, že by musela natáčet filmy v angličtině, což byl problém.
UŽ SE NESTYDÍM
Prvním filmem, ve kterém nakonec promluvila anglicky, byl snímek Špína Londýna. Natočila i pár dalších veskrze povedených milých filmů jako Erasmus a spol., Bůh je velký, já ne nebo Má mě rád, nemá mě rád, ale o její další průlomový film se postaral opět starý dobrý Jean-Pierre Jeunet. Film Příliš dlouhé zásnuby je podstatně temnější než rozverná Amélie, ale oscarové ambice má přinejmenším stejné. Audrey v něm hraje dívku, která přísahala svému milému věrnost až do smrti, a když milý zmizel v první světové válce, rozhodne se ho najít, i kdyby to ji samotnou mělo stát život. Audrey tentokrát musela kromě hry na tubu konečně překonat svoji přirozenou francouzskou nechuť k cizím jazykům a naučit se perfektně anglicky. "Ta angličtina byla podstatně těžší," nechala se slyšet. A její obavy z Hollywoodu už také pomalu opadly. V dalším snímku, The Da Vinci Code, se objeví po bohu Toma Hankse a naznačuje tak, s kým by do budoucna pracovala nejraději. Jsou to pánové Coenové, Woody Allen a Tim Burton. Slušný výběr, co říkáte?

Video

31. května 2006 v 15:56 EXTRA
Nejrůznější videa s Audrey. Najdete tu jak ukázky z filmů tak různá videa z premiér a rozhovory.
Da Vinci Code : Cannes 2006 Premiere
Audrey Tautou Interview
Amélie
Amelie DVD extras - Audrey Tautou Screen Test
Audrey Tautou tchatche tv interview
Audrey Tautou dans Le Libertin
Amelie - Bloopers
Audrey Tautou
A Very Long Engagement Interviews on PREMIERE
Interview TF1 - A La Folie Pas Du Tout
Interview About Amelie
Amelie Love Theme
An Interview's DVD CAP from the movie Dirty Pretty Things
Interview - A Very Long Engagement / Un long dimanche de ...


Ikony (avatary)

31. května 2006 v 15:37 EXTRA

Šifra mistra Leonarda

31. května 2006 v 15:23 PHOTOGALLERY
Promo (děkuji Natty za prvních šest)
Obrovský billboard
Fota z natáčení...Je vidět že Audrey už to asi nebaví.
Fotky z filmu

Šifra mistra Leonarda - mini rozhovor

31. května 2006 v 15:17 MAGAZINES
Jak jste vlastně získala roli v tomto filmu? Byl to veliký boj?
Audrey Tautou: "Účast v tomhle filmu přišla dost nečekaně. Koncem roku 2004 jsem absolvovala propagační turné k Příliš dlouhým zásnubám a v Torontu na mě novináři spustili: 'Blahopřejeme k Šifře mistra Leonarda!' Ron Howard mě totiž někde zmínil jako favoritku pro roli Sophie, ale já jim musela vysvětlovat, že o tom natáčení slyším úplně poprvé. Casting v Paříži jsem pak vynechala - říkala jsem si, že jsem na Sophii moc mladá, že mě v Americe mají zaškatulkovanou jako Amélii a že je stejně do natáčení ještě spousta času. Přesvědčil mě až mail s tím, že Ron mě chce za každou cenu vidět a že mám co nejrychleji přiletět do Los Angeles, a rovnou na zkoušky s Tomem Hanksem."
Byla jste spokojená s průběhem natáčení?
Audrey Tautou: "Natáčení v Paříži bylo celkově neuvěřitelné, naprosto monstrózní! Natolik mě to vyvedlo z míry, že jsem si pár čísel prostě musela poznamenat. Tak třeba když jsme natáčeli na náměstí Saint-Georges, měli jsme na scéně přesně 130 asistentů, kteří se starali o všechny ulice ústící na náměstí, a navrch ještě 130 techniků rozdělených do tří týmů. Materiál a techniku na plac dovezlo 144 kamionů - jeden z nich třeba obsahoval 700 vysílaček!" "Přitom paralelně s naším natáčením nepřetržitě pracoval i druhý štáb, v Londýně a na Maltě, a to až s tisícovkou komparsistů… Točily se tam historické sekvence, jakési flashbacky, které ve filmu nahrazují vysvětlující odbočky z knihy."

Le Libertin

31. května 2006 v 15:06 PHOTOGALLERY