"Chtěla jsem se odstěhovat na pustý ostrov!" - Moje psychologie

4. dubna 2007 v 11:59 |  MAGAZINES

audrey_tatou

Křehká francouzská kráska, kterou si už asi navždy budeme pamatovat především jako okouzlující Amélii z Montmartru, si s oblibou fotí novináře, kteří s ní dělají rozhovory a jejich fotky si schovává do deníku. Své soukromí si ale žárlivě střeží.
Za roli ve filmu Toniho Marshalla Venuše, salon krásy dostala Audrey Tautou Césara (francouzskou obdobu Oscara) pro nejlepší novou herečku. Díky tomu její jméno a tvář brzy znal každý francouzský režisér. Ovšem to samo o sobě by ještě zdaleka nestačilo na to, aby jí režisér Jean-Pierre Jeunet (natočil mimo jiné Delikatesy a Vetřelce čtyřku - ano, toho s Winonou Ryder) dal roli Amélie.
Tu totiž původně měla hrát Emily Watson, která z projektu na poslední chvíli vycouvala. Když se to Jeunet dozvěděl, rozmrzele se vracel domů a před svým domem u Bastilly prý spatřil plakát ř lmu Venuše, salon krásy. "Její neskutečně krásná tvář a výraz mě hned upoutaly," vzpomíná Jean-Pierre. "Má největší oči na světě, tak zvláštně zamyšlené a ty nádherné uši... S těmi obrovskými kukadly vypadá jako elf, nebo jako jelen. Navíc umí hrát jak v komedii, tak v dramatu. A to je u francouzských hereček velmi vzácné, většinou dokážou jen jedno z toho. Dokonce i taková Catherine Deneuve hraje pořád stejně. Audrey byla darem z nebes. Přesně tak jsem si představoval svou Amélii. Nemusel jsem ji vůbec režírovat. Byla naprosto přirozená," říká Jeunet. Poetická Amélie vyhrála ceněného Césara za nejlepší ř lm, ale cenu pro nejlepší herečku Audrey Tautou tentokrát nezískala - tu jí vyfoukla Emmanuelle Devos za film Čti mi ze rtů.
Audrey je ke své práci velmi kritická. Překvapeným novinářům řekla, že si za roli Amélie určitě nezaslouží nominaci na Oscara. Podle ní byla postava příliš jednoduchá a ne dost komplexní. "Stačil mi ten úspěch, jaký Amélie měla, i bez nějakých Oscarů," prohlásila herečka. "Odmítla jsem hrát ty propagační hry producentů, kteří mě nutili dělat všechno možné, abych nominaci získala. Už tak jsem měla na svých bedrech příliš zodpovědnosti. Kdybych ještě navíc měla tu pitomou nominaci, lidé by se zbláznili. Ve Francii jsou totiž fanatici, kteří si myslí, že slavné lidi tak nějak vlastní. Nezachovávají si žádný odstup.
audrey_tatouNeuvědomují si, že jste normální člověk. Snažíte se ze všech sil nevyvolat pozornost, ale když vás lidé někde objeví, čučí na vás jako na televizi doma v obýváku," stěžuje si Audrey. Své soukromí si žárlivě střeží a odmítá se o něm jakkoli zmínit. Několik let se o ní mluvilo v souvislosti s Lancem Mazmanianem, americkým spisovatelem, básníkem, fotografem a začínajícím filmovým režisérem z Las Vegas. "Nechápu, proč někoho zajímá můj soukromý život. Nechci o něm mluvit a nechci, aby o něm mluvil kdokoli jiný! Sakra! Chci se soustředit na svou práci a kariéru," rozčiluje se studentka literatury na pařížské univerzitě. V jednom má ale naprosto jasno. "Kdybych se měla rozhodnout mezi milostným vztahem a dobrým filmem, tak bych bez zaváhání obětovala dobrý film. Těch totiž ještě můžu natočit hromady, ale láska se opakovat nedá..."
* Očekávala jsi, že tě Jean-Pierre Jeunet osloví s nabídkou na hlavní roli v Amélii, když Emily Watson od projektu odstoupila?
Ani náhodou, byla jsem hodně překvapená. Nejdřív mi dal přečíst scénář. Přelouskala jsem ho za večer a pak jsem nemohla spát, jak to bylo krásné. Chtěla jsem Jean-Pierrovi ihned zavolat, že to beru všemi deseti, ale nebylo by to moc slušné, tak jsem počkala do rána. Mezitím jsem ale už mluvila se svým agentem a s tátou. Těm jsem se musela svěřit, jaký to je fantastický scénář.
* Takže jste se s režisérem hned dohodli?
Poprvé jsme o tom spolu mluvili v pondělí a v pátek už jsem natáčela první scénu.
* Když se ve Francii začala promítat Amélie, stala ses ihned hvězdou. Publikum jsi okouzlila "svými rozmrzelými rty, pěknou postavou a hlavně svěží nevinností". Ze dne na den jsi pak ale prý zjistila, že nemůžeš vyjít na ulici, aniž by tě nezasypaly davy obdivovatelů...
Nemohla jsem jít nikam, bylo to šílené. Postupně jsem se ale naučila oblékat si legrační kloboučky, ve kterých mě lidé nepoznávali, nebo široké šály a hlavně jsem moc nechodila na veřejnost - hodně volného času jsem trávila u přátel doma. Asi po roce se to uklidnilo a já zase mohla začít normálně vycházet ven. Vnitřně jsem se ovšem smířila s tím, že už nikdy nebudu úplně anonymní.
audrey_tatou* A nezkusila jsi někam odjet?
Ale ano, jela jsem na pár týdnů se ségrou do Indonésie, kde mě vůbec nikdo nepoznal. To bylo skvělé a osvěžující, načerpala jsem tam spoustu energie.
* Amélie ti převrátila život naruby. Dostala jsi za ni druhou nominaci na Césara a stala ses jednou z nejpopulárnějších francouzských hereček. Obrovský úspěch Amélie překvapil i ty největší optimisty ve francouzském ř lmovém průmyslu. Věřila jsi, že se bude divákům tolik líbit?
Poselství Amélie je jednoduché. Každý dokáže věci kolem sebe zlepšovat, nejenom pro sebe, ale hlavně pro ostatní lidi. A vychází to ze srdce, ne z mysli... Lidé na film reagují srdcem. Chtějí, aby život byl tak kouzelný. Jean-Pierre natočil Paříž krásnější, než je ve skutečnosti. Skutečný život natočil krásnější, než je ve skutečnosti. Je to vlastně pohádka, a proto se lidem tolik líbí.
* Od té doby už ale uplynulo pár let a ty ses jistě smířila s tím, že jsi francouzskou celebritou. Co jsi také mohla dělat. Pak ovšem přišla nabídka hrát po boku Toma Hankse v trháku Rona Howarda Da Vinciho kód podle bestselleru Dana Browna. Tvou tvář najednou znala nejen Francie, ale celý svět. Jak tohle změnilo tvůj život?
Prvních pár týdnů jsem myslela, že se budu muset odstěhovat někam na pustý ostrov... Ale nakonec jsem to (ve zdraví) přežila. Zvládla jsem to po Amélii (i když tehdy šlo jenom o Francii), zvládám to i po Da Vinciho kódu. Ostatně můžu se utěšovat tím, že horší už to být nemůže. Ale kromě toho, že mě lidé poznávají na ulici - což je opravdu otravné - se můj život prakticky nezměnil. Pořád mám stejné kamarády. A pořád stojím nohama pevně na zemi. Aspoň doufám. Jsem nezávislá a také trochu osamělá. Abyste v této branži byli šťastní, nesmíte jí odevzdávat úplně všechno. Musíte mít kromě filmu také jiné koníčky a jiný život.
audrey_tatou* Jaké jsi měla pocity, když jsi roli získala?
Že to je pro mě obrovská čest, hrát v takovém ř lmu. Nejsem přece slavná hollywoodská herečka a mimo Francii mě nikdo moc neznal. Ron Howard mě viděl jenom v Amélii a musela jsem ho přesvědčit, že dokážu hrát i jinak - vážně a dramaticky, ne jenom být celý ř lm neodolatelně sladká. Ron o mně dlouho pochyboval, pak ale jeho šéf castingu náhodou viděl televizní rozhovor, který jsem natočila při příležitosti premiéry Příliš dlouhých zásnub, a to je prý oba přesvědčilo. Pěkně jsem se tam totiž rozčílila. Pak mě pozvali do Los Angeles, abych společně s Tomem Hanksem četla části scénáře. Myslím, že nám to šlo báječně.
* Je ti filmová hrdinka Da Vinciho kódu - Sophie Neveu - podobná?
Myslím, že není. Sophie je velmi vážná, je jako takový malý voják. Snaží se zavírat oči před svou minulostí a před vším, co se kolem ní děje. A až během druhé poloviny ř lmu je začne pomalu, ale hodně pomalu otvírat.
* Říká se, že prezident Jacques Chirac se snažil zasahovat do castingu a přemlouval režiséra Howarda, aby dal roli Sophie Neveu Chiracovic rodinné přítelkyni. Na jeho politické kariéře to pak zanechalo pár šrámů...
Sophie Marceau je nejlepší kámoška Chiracovy dcery Claudie a podporovala ho během prezidentské kampaně v roce 2002. Ale se Sophií (Marceau) jsem nikdy nemluvila o tom, že by se ji Chirac snažil prosadit do ř lmu místo mě, tak kdovíjak to bylo...
* Dostáváš teď další nabídky od velkých amerických studií? Některé evropské herečky v Americe září a stále je po nich poptávka (např. Penélope Cruz), ale třeba právě tvoje francouzská kolegyně Sophie Marceau dosáhla svého vrcholu rolí Bondovy dívky a od té doby o ní nikdo neslyšel...
audrey_tatou
Netoužím po tom stát se hollywoodskou hvězdou. Myslím, že by mi to ani moc nešlo... Mám ráda všechny možné ř lmy, ale musejí být citlivé, chytré a mít v sobě silný příběh. Což se o většině nabídek z Ameriky rozhodně říct nedá. Scénářů dostávám hodně, ale jsem dost vybíravá. Kromě Rona Howarda jsem pracovala také se Stephenem Frearsem v Anglii, takže jakous takous mezinárodní kariéru mám. Ale v Hollywoodu bych si stejně nikdy nezvykla, příliš by mi chyběla Paříž.
* Takže se ti moc nelíbí být slavná?
Nechci žít jako celebrita, v tomhle ohledu mám jasno. Nechodím na premiéry, okázalé večírky a nestýkám se s kolegy herci. Nejsem na to dost sebevědomá a také nerada odhaluji své emoce a pocity. Nejsem jako otevřená stránka, naopak, snažím se být velmi uzavřená. Asi jsem si vybrala špatnou profesi, co?
* Toužila jsi po kariéře herečky jako dítě?
Ani náhodou. Chtěla jsem mít serióznější povolání. Také rodiče věřili, že budu dělat něco "pořádného". Hraní na mě působilo jako práce pro lenochy. A pak, když jsem začala trošku hrát, jsem si stále ještě nemyslela, že se tím budu jednou živit. Říkala jsem si: rok, dej tomu rok a pak se na to vykašli. No, a když jsem dostala Césara za Venuši, salon krásy, myslela jsem, že to je nějaký omyl. Vážně. Když mi volali, že jsem nominovaná, řekla jsem jim, že mají špatné číslo...
* Vyhrála jsi několik anket o nejfotogeničtější herečku světa. Proč se tolik bráníš žádostem o focení?
Viděla jsem několik svých fotek, na kterých jsem vypadala opravdu příšerně. Kdybyste je dostali do ruky, tak byste si řekli: no, to je ale hrůza, ta holka je fakt ošklivá. Už se mi několikrát stalo, že jsem našla v časopise fotku, ze které se mi chtělo brečet. A tak chci mít kontrolu nad všemi svými fotografiemi, které mají být zveřejněny.
* Jak pečuješ o svou krásu?
Nekouřím, nepiju a na kosmetiku chodím jen jednou za půl roku. Používám make-up, ale jen tak nenápadně. Trocha rtěnky a je to.
* Neuvažuješ o tom, že bys svou tvář propůjčila nějakému výrobci kosmetiky jako třeba Liz Hurley nebo Jennifer Lopez? Určitě bys vydělala balík...
Ne, teď se na to rozhodně necítím. Mám svou práci, jsem herečka a to mi stačí. Pokud se jednou stanu tváří kosmetické značky nebo parfému, tak jedině pokud to bude v souladu s mou osobností. Nikdy bych nedělala reklamu třeba na řasenku nebo lak na nehty, protože je prostě nepoužívám.
* Ví se o tobě, že přes svou skromnost ráda nosíš značkové oblečení, hlavně od Jean-Paul Gaultiera. Čím tě zaujal mezi ostatními návrháři?
Jednou jsem vedle něj seděla na večírku. Dlouho jsme si povídali. Zmínil se, že by mě rád oblékl na blížící se předávání Césarů. Když jsem se o pár dní později dozvěděla, že mám nominaci, hned jsem mu zavolala a plácli jsme si. Já ale fakt nejsem snob a nenosím jen věci od něj. Klidně namíchám Pradu dohromady s Guccim. Nemám jediného oblíbeného návrháře. Když se mi něco líbí, koupím to, aniž bych zkoumala, od koho to je.
* Jak nejraději trávíš volný čas?
Když pracuju, tak pracuju, a na nic jiného mi nezbývá čas. A když mám čas, tak čtu. Mám moc ráda Victora Huga, Oscara Wilda a Paula Austera. Z básníků Charlese Baudelaira a Tristana Tzaru. A naučila jsem se rusky. Zdálo se mi to jako velká výzva, celá nová abeceda a tak. Spoustu času také trávím po galeriích. Miluji obrazy a malíře, Turnera, Maneta, Schieleho, Ingrese a Delacroixe. Nebo poslouchám hudbu, líbí se mi Ravel, Mozart a Chopin. Skoro nikdy se nedívám na televizi. Nestíhám to. A nejraději ze všeho spím. Devět až deset hodin denně. Spaní miluju víc než cokoli jiného.
* Jaké máš plány do budoucna?
Jednou mi kartářka předpověděla, že ve třiceti letech se mi narodí dvojčata. Tak vyčkávám, co z toho bude...
Milostnému vztahu bych bez váhání obětovala i dobrý film. Láska se opakovat nedá.

AUDREY PŘED AMÉLIÍ

Audrey Tautou se narodila 9. srpna 1978 ve francouzském městečku Beaumont v PuydeDome. Rodina se brzy přestěhovala do Montluconu ve střední Francii, kde malá Audrey Tautou vyrůstala společně se svými třemi mladšími sourozenci. Matka byla učitelkou, otec zubařem. Audrey se výborně učila a přiznává, že na svůj věk byla velmi vážná. Šest let hrála ve školním orchestru na piano a na hoboj. Hudba byla ale jen vedlejším koníčkem, protože její hlavní vášní byly opice. Fascinovaly ji a toužila po kariéře primatoložky (primatologie je vědní obor zabývající se primáty). Vydrželo jí to ale naštěstí jen do té doby, než dokončila střední školu a odjela do Paříže na univerzitu. Tam pak začala víceméně náhodou studovat herectví - věřila, že tak překoná svou vrozenou plachost. Krátce pracovala ve francouzské televizi a pak už se vrhla rovnýma nohama do záludné filmové branže.
Se slavným režisérem Stephenem Frearsem natočila sociální drama o emigrantech v dnešní Anglii Špína Londýna. Pak přišel na řadu cenami ověnčený Erasmus a spol. Cédrica Klapische (o tři roky později i pokračování Erasmus II), dobrodružné drama Ztraceni v přístavu a romantická komedie o francouzské herečce stěhující se na Manhattan Happy End. V komedii Má mě rád, nemá mě rád hraje milenku nerozhodného ženatého profesora a v romantickém dramatu z první světové války Příliš dlouhé zásnuby zase dívku, odmítající uvěřit, že její snoubenec zemřel na frontě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa x) Denisa x) | Web | 4. dubna 2007 v 12:09 | Reagovat

Ahoj na mým blogu je soutěž o nej blog tak hlasuj x)

2 Luisa Luisa | 6. dubna 2007 v 15:17 | Reagovat

Dobrej článek a hlavně rozhovor... Audrey je moje nejoblíbenější herečka, je vážně skvělá a ted to jenom potvrdila.

3 S1M0NE S1M0NE | Web | 6. dubna 2007 v 21:48 | Reagovat

Na tý první fotce jí to moc sluší!

4 Bishu Bishu | 24. dubna 2007 v 21:46 | Reagovat

Tak jsem koukala zase na Špínu Londyna... Paradni film, takovej docela i poučnej :) Žádna blbina, kterejch jsou ted plny programy v TV..

5 hana hana | 7. května 2008 v 9:11 | Reagovat

je velice hezká a výrazná:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama